horalka

Moc hezká příhoda, Sabe. To nejsou žádné záhady. Děti jsou uvolněné a vnímavé. Vnímají myšlenky jiných lidí a to i na dálku, tohle se mi stává docela často, často ale v meditaci, nebo když je o pro mě nějak důležité.
Třeba jsem na kopci a medituji a do hlavy se mi pořád plete něčí rozhovor, jako by byl hned za mnou. Docela zřetelný, dá se tomu rozumět. Ale za mnou nikdo není, ani pes nejeví známky zneklidnění. Tak vezmu psa a jdu s kopce dolů, je to asi 500m a jak scházíme, potkávám ty lidi, jak se bavili, jsou to ty samé hlasy, to samé téma. Nahoře jsem to ale slyšet nemohla, je to opravdu daleko.
- Jindy jsem si chtěla pronajmout nějakou kancelář a dala jsem správci objektu vizitku, že si to určitě pronajmu, ale až za měsíc. Jednou si tak usínám a najednou za zavřenýma očima vidím, jak správce provází tou kanceláří někoho jiného a říká mu, že je ta kancelář volná. Tak jsem tam druhý den naklusala a ptám se, správce mi potvrdil, že opravdu tam včera někoho provázel, že ztratil vizitku a že si myslel, že už nepřijdu. A jiné a jiné.
Jo, rozšířené vědomí se to jmenuje. A schopnost máme všichni, ale prootže furt myslíme na jiné věci, málokdy se nám ty zprávy z éteru do hlavy proderou.
Vidíš, jaké máš šikovné a vnímavé dítě, varovalo tě.

myslim si, ze to mohla byt nahoda.

ad 2: jistě, ani to nelze vyloučit. :-)

to je dobrý :)

Jo, jsou to věci mezi nebem a zemí... Poslouchej Mrně častěji, zdá se, že vidí za roh.

Hezký blog :-) mrkněte prosím na můj ;-)

Já jsem chtěl říci něco jiného, ale Lenka to řekla hezky, a za Tenisáčka.
A propo, není to punčochama? Nebo měl ponožky?

5: tak nejak.

Si ji přivedeš do života s intuicí jako hrom (dvě dvojky v datu narození) a ještě jí dvě další intuitivní dvojky přidáš vybraným jménem :) To se ještě budeš hodněkrát divit, než pochopíš a uvěříš :) Což mi vtipně připomnělo, že jsem ti chtěla tu tvoji rodinku trošinku číselně zmapovat, viď :))), tak už prosím nerušit, jdu na to :) a pošlu, jen co něco bude :)

Díky, Lenko, asi máš pravdu, měla bych ji poslouchat víc.. co píšeš, se mi moc nestává, ale něco jako intuice se mi lepší.. možná je to tím pobytem v přírodě či co :-)

Ratko, na náhodu to moc nevypadalo.. tohle se ještě nestalo..

Sedmi, mě to fakt překvapilo.. otázka, jak to vlastně funguje, v hlavě dodnes..

Bohdane, no, to by bylo fajn. Sem tam mi říká (při drobných banalitách) "neboj, mami, to bude doblý."

H-an.o, zdravím, díky.. na blog jsem mrkla.. a nějak moc nechápu :-) třeba jednou..

Asi jsem nějaká natvrdlá :-) Tenisáčku, dotaz moc nechápu..

Vítej, Jájo :-) aha, z tohoto pohledu mě nenapadlo to brát.. a díky, já na to úplně zapomněla..

10: vývin intuice a pobyt v prírode spolu nejako súvisia. síce neviem ako, ale v prírode je vnímanie také iné. lepšie.

ad 10: ano, také bych řekla, že vývoj intuice probíhá snadněji v přírodě, protože jsme ve větším klidu, máme méně podnětů, které musíme najednou zpracovávat (hluk, zrakové vjemy, informace z reklamy, doprava, spěch ...). Čím pomaleji myslíme (meditace, soustředění se na manuální nebo tvůrčí činnost apod.), tím spíš se k nám může procpat informace, vhled ..... odjinud než z naší malé operační paměti, můžeme si rozšířit vědomí.
Děti takhle žijí po většinu času, takže slyší, vidí, vnímají kdeco, co my ne. Mnoho dětí např. vidí ještě minimálně do pěti let auru, zdá se jim to normální, nevědí, že my běžně auru nevidíme. Znám konkrétní případy.

Až ti Sabe, bude některé tvé dítě říkat (jako dcera mé kamarádky v jedenácti letech) třeba: "Pojď mami, jdeme si srovnat mystickou paraboliku lidské sféry na úrovni boží metafory", tak se klidně usměj a jdi si s ní popovídat a pomazlit.
Nebo když jiná holčička, která nemohla vědět ve čtyřech letech, co jí je, nemohla slyšet rozhovory lékařů, klidně řekla: "Já vím, že mám rakovinu, ale to nevadí, nebojte se. Nevadí mi, že umřu."
A jiné a jiné.

SV, když sem tam nahlídnu do knih o Anastasii.. tam jsou věci, že se jim ani věřit nechce.. ale v podstatě v tomto duchu..

Lenko, to jsem nevěděla - tohle neznám, děti vidí auru?
Fíha, tož tomu, co pravilo to 11-leté skorodospělé, nerozumím ještě teď :-) Tí čtyřleté jo, a bohužel věřím, že se takto věci mohou dít..