horalka

.. že v hipu mají hřebce.. a nikdo k němu nesmí.. on totiž jednomu klukovi ukousl ucho..

.. že jsme ráno vstávali až kolem půl osmé.. a rozcvičky jsme taky měli (otráveně)

.. že jsme mohli chodit spát až v deset..

.. že jsme měli na svačinu vždycky suchý rohlík.. ?

.. že jsme měli na pokoji holku, Michalu, a ona byla fakt blbá ("ale fakt blbá, mami"), mluvila hrozně sprostě a pořád říkala každému, kdo se na ni podíval "co čumíš"

.. že ta Michala na nás byla hrozně nehodná a nadávala nám.. ale jí se to pak vrátilo, a protože nebyla hodná, měla průjem (významně) – velký. Až se na ni musela jít podívat paní doktorka..

.. že jsme každý den ráno po snídani jezdili – a já jsem jezdila i na koni s madlama a moc se mi to líbilo – a museli jsme se na nich i postavit a klečet a udělat mlýnek (to znamená sedět na jednom boku, dozadu, vrátit se na druhý bok a pak dopředu)

.. že to ježdění mě bavilo nejvíc..

.. že tam v jedné zdi byla škvíra a v ní bylo strašně moc malých šnečků..

.. že nám ráno na okně sedávala kočka..

.. že před naším oknem parkoval Hipák toho hřebce!

.. 1000 dalších "že".. (to už jsme přijížděli domů)

.. s očima úplně rozzářenýma: "mami, a představ si, že jsem jednou ráno otevřela tašku.. a vykoukla z ní na mě myška. Mami, úplně nádherná malá myška! A pak utekla.. ale víš, co? (vítězoslavně) ona tam s náma bydlela celou dobu"

Tož prostě skoro maximální spokojenost – nebýt té pos.. Michaly :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk