"To bylo naposledy," významně se na mě podíval a já věděla, že to myslí vážně.
V podstatě jsem mu rozuměla. Věděla jsem, že může přijít den, kdy on řekne "dost". Normální chlap, navíc šikovný, nenechá ze sebe dlouho dělat vola.. a mně se to povedlo. Ač nechtě, povedlo. Je mi to líto, ale chápu ho. Uznávám, že už jsem mu zkomplikovala život dost, a mrzí mě, že jsem ho tolikrát přinutila sednout k počítači a věnovat se mým rozmarům, zatímco mohl sedět s kamošem u piva. Nebo kolikrát jsem ho otravovala po telefonu, když zrovna lezl po střeše.. nebo za ním jezdila domů, že už nejspíš sousedi měli velká témata k hovoru..
"Příště si najdi někoho lepšího," dodal s dlouhým pohledem.. "Myslím kontrolora," podotkl tento náš sympatický řemeslník, když mi podával pošesté předělávanou smlouvu o dílo, "já už ti prostě posedmé ty papíry opravovat nebudu!" - a já si zhluboka oddechla. Máme totiž pro něj další kšeft.. a zase s investiční dotací :-)