Však v bahně se topíce
vnímáme nejvíce.
Kdo jsme a kam jdem
z hloubi bahna ven
poznání si přinesem.
Necháme tam nepotřebné:
soli potu z námahy,
svoje zdání, mátohy.
Chytnem se oblohy
a jak známo lehká mysl,
radost v sobě
přiblíží tě k lepší době.
(já v úvodu a Lenka)