horalka

Tak už asi pět minut přemýšlím, na co jsem pyšná já ...... ale na nic nemohu přijít.
Už vím! (Ale nevím, jestli to není pitomost:) Jsem pyšná na jiné lidi. Třeba na synovce, který se narodil ani ne kilový, málem umřel a byl několik měsíců v obrovském stresu .... a dnes je z něj zdravý, charakterní, samostatný a přitom velmi citlivý mladý muž.
Nebo jsem pyšná na své kolegyně, které mě tisíckrát mohly už podrazit a neudělaly to.
Nebo jsem pyšná na kamarádku, která když zemřel při autonehodě její manžel, ona už třetí den dokázala normálně fungovat a děkovat za to, že s ním mohla prožít tolik let.
Na spoustu lidí jsem pyšná, určitě časem něco najdu i u sebe, ale teď nějak si fakt nemůžu vzpomenout.

ja taky nevim. ono porad prichazi neco... a i to na co bych mozna mela byt pysna, neni moje zasluha.
asi jsem pysna (hrda) ze nemusim krast, lhat a podvadet. ze preziju v tomto svete i bez toho. ale trvalo mi to urcitou dobu :o))

ad 1: No, tak jsem si to už formulovala. Asi jsem pyšná (hrdá nebo spíš spokojená s tím) na to, že jsem ten svůj život dosud takhle zvládla, prožila. Není to v globále nic zvláštního, ale zase mohlo to být mnohem horší. :-))

ad 2: No, Ratko, taky tak nějak..... ale s tím kradením, lhaním a podváděním ...... já si ani nejsem jista, jestli nekradu, nelžu a nepodvádím. Co když okrádám, lžu nebo podvádím sama sebe? Copak tohle člověk může vůbec vědět? Ale snažím se být co nejpravdivější k sobě i jiným. Je mi vždycky hrozně špatně, i fyzicky, když něco v tomto smyslu nedotáhnu nebo přetáhnu. Takže já ani nemůžu jinak, takže to zase není nic, na co bych mohla být pyšná či co.

hehehe Lenko :o))) jojo lhani si do vlastni kapsy jsem mela na mysli. Ze si teda myslim, (snad mozna nevim) ze si teda do ty kapsy nelzu. Ze si na sebe snad beru lupu cico :o))

ad 4: No a člověk si bere tu lupu pořád silnější a silnější ... takže jeden nikdy neví. Jen může říct, že s touto lupou, kterou právě má, zatím nic nekalého nevidí. :-)

ja vidim nekaleho kde kde co. ale jsem pysna na vlastni odvahu si to priznat. a zit s tim vedomim.
pricemz s tim co vim (pri kvalite me lupy) muzu rict ze nelzu, nepodvadim a nekradu. cholerik jsem zustala, ale spise jako dobrosrdecny tajtrlik. legracni figurka :o))

Já nevím,ale myslím si,že tím Goethe chtěl říct,že je pyšný na to,že vnímá,a cítí lásku,a všechno krásné.Myslím si,že kdo se dokáže takto dívat na svět,cítí lásku k životu,ke všemu a necítí se sám ani ve chvílích,kdy opravdu sám je a nikdo mu lásku nedává.kdo má totiž lásku(srdce),má ji,aniž by mu ji někdo dával.Možná může někdo namítnout,že Goethe byl na ženský,ale on měl tu lásku v sobě a se ženami to nemá nic společného:-)Mohu se samozřejmě mýlit...

Jani, taky to tak vnimam. Nevim kolik bylo Goethovi let kdyz to psal. Dostat se na tuto uroven je velke umeni. Nekdo se tak narodi (treba moje kamaradka - radova sestra) a nekdo se tam pinozi cely zivot.

Jinak se mi líbí skromnost Lenky,ale ona určitě ví,že může být právem pyšná i na sebe.A napsala to moc hezky.

Jsem ráda,Ratko,že se mnou souhlasíš,alespoň mi to potvrzuje to,co si myslím,že nejsem sama:-)Hezký den:-)

Gooethe byl podle me velice moudry clovek. ja siho vazim zejmena pro jeho vitalitu do vysokeho stari.

Byl i vědec.Byl jeden z prvních,kdo se zajímal o světlo,jak se lomí a tím lze vidět barvy.A nepřímo tím vysvětluje i léčivý vliv aura somy.Musel vidět asi víc,než obyčejný člověk...

Jani co to je aura soma?

uz jsem si to nasla Jani. nemusis odpovidat.

Ratko,jsou to lahvičky,různě barevné,které když si vybereš tu pro sebe pravou,a vtíráš její esenci na příslušné partie těla,uzdravuje na tělesné,mentální,i psycické úrovni.A urovnává čakry v těle.Pokud si vybereš některou ze sady "mistrů",pomůže ti to v duchovním vývoji směrem výš.Je lépe si ale nejdřív o tom něco přečíst,než se rozhodneš pro některou lahvičku.Jsou na bázi oleje a vody.Používá se přírodní barvivo,drahé kameny a ještě něco,co bych nerada psala.Přečti si o tom raději nějakou knížku...Myslela jsem,že ji znáš,když se zajímáš o podobné věci...

diky jani, tohle neni muj salek kavy :o))

Ratko,já ti ten šálek nenutím,ptala jsi se...:-)

vsak jo, OK. To jen strucne vysvetleni proc o tom nic nevim :o))

Lenko,myslím, že to není pitomost, být pyšná na jiné lidi - spíš bych tam snad dala "za" jiné :-)
Ad. 3 - a vidíš, to mě nenapadlo, podívat se takhle na svůj život.. jo, věřím, že máš být na co pyšná.. tak to jo, snad bych mohla být na některé epizody pyšná též.. celkem si nejsem tak docela jistá..

Ratko, myslím, že by Ti řada lidí mohla závidět přímost (anebo upřímnost?), s jakou se díváš na sebe i na druhé..

Jani,ad 7 - to je zajímavá myšlenka, a v podstatě jsem citát vnímala podobně - snad i bez té lásky mi dával smysl - být pyšný na srdce, které cítí..
A díky za info aura soma, o tom jsem moc nevěděla..

Sabe, já bych si ráda popovídala hlouběji o Goetheovi, o tom být pyšný na své srdce, o aura somě ... ale asi to tu není vhodný prostor, že?

Vzhledem k tomu,co všechno je v Goethově
díle podané,či zašifrované,bych mu vědomosti neupíral.

Jen to srdce,na který byl tak pyšnej ho asi na stará kolena trochu zradilo.(Možná právě pro tu píchu).
Těžko si jinak vysvětlit,proč pletl hlavy o padesát let mladším holkám.:-0
No ale co,až já v sedmdesáti zbalím nějakou sedmnáctku,tak na to budu asi taky náležitě pyšnej.:-000

opr.21
."(Možná právě pro tu píchu)".

pÝchu!!!!!sakra

Na co to zas myslí mé podvědomí:-)))
Asi už na tu sedmnáctku:-0

Lenko, proč ne? A proč tu není vhodný prostor?

Saule, :-)) mám pocit, že totéž dělají i mnozí podstatně bezvýznamnější muži :-) než Goethe.. a za pár desítek let dej vědět, jak to jde Tobě..
Ad 22 - též mě to napadlo :-) na co Ty hned nemyslíš..

ad 23: No, já jsem myslela, jako že jsi tu debatu uzavřela a taky nevím, jestli má smysl z toho tu udělat takovej třistakomentovej "čurbes", jako se nám to nedávno povedlo u Lišky. Když nevím, tak se zeptám. Vyvozuji tedy, že by ti "čurbes" nevadil ..... :-)

Já jsem se znovu podívala na to, co vím o Goethovi. Pamatuji si jeho Utrpení mladého Werthera. Chudák malej ... Jestli takhle cítil Goethe, tak už rozumím proč ten výše uvedený citát napsal. Byl velmi obdařen rozumem, ale cit měl ve stínu, čili jej vždycky city dostaly, neměl je pod kontrolou. Odhaduji. Byl to veliký romantik, přitahovala jej dramata života, myslím, že byl i tzv. rozervanou duší, zároveň badatel dychtící po Poznání ..... víte o něm někdo něco víc (nemyslím z přehledů a encyklopedií)?

Aura soma - nejsem konzumentkou obsahu lahviček, ale něco o tom vím. Byla jsem kdysi dááááávno na semináři, který Aura somu uváděl do Česka. Je zajímavé, že několik prvních destíek lahviček, úžasně barevných, vlastně vytvořila intuitivně slepá dívka.
Překvapilo mě, že spojila Jana Goetha a Aura somu. Souvisejí skutečně jen vzdáleně - tím, že jde také o působení barev že se on tím také zabýval. Navázal na Aristotela.
Jinak já Aura somu, stejně jako jiné esence (Bachovy, Aretama a jiné), stejně jako např. aromoterpii beru jako dobrou a docela zajímavou pomůcku pro zjemňování vnímání. Energií, pocitů. Určitě také jako dobrou pomůcku por vytahování nevědomého do vědomí. Knížku, kterou jsem si kdysi koupila (lahvičky mě sice přitahují, ale nechce se mi za to utrácet peníze, když se mi každou chvíli líbí něco jiného a takto mi to funguje taky a dobře), jsem znovu po letech na Janino připomenutí otevřela. Líbila se mi tam jedna lavička a to tolik, že se mi zdálo, že v té knížce žádná jiná pořádně ani není. I pro zajímavost jsem šla do toho, co znamená a čtu si, co potřebuji zlepšit, co mě bolí, v čem jsem zase naopak silná v kramflecích ... přesně podle aktuálních pocitů. Dostavuje se "aha efekt". Čili nevědomě se stalo vědomým, tedy s tím mohu pracovat. Nejde to každý den, to by člověk nedělal nic jiného než se usilovně zlepšoval, a to zas není mým cílem, tím je v mém případě obyčejný radostný život. - Nicéně Aura somu, stejně jako jiné výše zmíněné esence, bych nezavrhovala, své to do sebe má. I když někteří připisují lahvičkám magickou moc a přiliš na těchto pomůckách ulpívají. Stačí si jenom stále uvědomovat, že každý vývoj si musíme zařídit sami, lahvičky to za nás neudělají. A pak lahvičky, stejně jako barvy, vůně a jiné esence, mohu jako pomůcku použít. Proč ne?
Toť můj názor. Přidá někdo svůj nebo konkrétní zkušenost?

Lenko,mám konkrétní zkušenost s lahvičkou č.52,tedy lady Nada.Je to světle růžová na světle růžové a pomáhala mi na nepravidelné měsíční cykly,tedy hormonální rovnováhu.Dále lahvička č.11,mi pomohla si ujasnit,že se nechávám zneužívat(barva čirá na růžové.Dále oranžová(překonat šok)a to okamžitě.Mohu si číst ,podle popisu lahviček na čem potřebuji pracovat,ale sama jsem to tenkrát nedokázala odhadnout tak přesně,protože jde o podvědomé pocity.Používání lahvičky mi pomohlo si ujasnit svůj problém během dvou dnů.Je pravda,že lahvičky jsou drahé,ale já to tenkrát velmi potřebovala.Ještě bych chtěla říct,že nejde o placebo.Dnes už lahvičky nepoužívám,ale možná si pořídím jednu z kvintesencí,o kterou se zajímám,to ale je budoucnost,zatím na to nejsem připravena.Jen ještě bych upozornila na jednu lahvičku č.42,která zahání zimní deprese a to je myslím pro lidi,kteří trpí depresemi lepší,než léky.Je ale také možné umístit okolo sebe předměty žluté barvy a použít intenzivní světlo.S touto lahvičkou ale nemám žádné zkušenosti.Jinak bych zrovna pro Sabe doporučila lahvičku č.0,nelekej se jejího názvu,ale zbavuje pocitu ,který u tebe mohl vyvolat tvůj sen,o kterém jsi nám tu psala.Přes to Lení jsem ráda,že jsi to sem napsala,jen pokud máš pocit,že jiná lahvička než ta s jednou barvou není aktuální,tak to znamená,že je to tvůj momentálně důležitý problém,ale to ty jistě víš.Hezký den:-)

Jen ještě ke Goetthovi a barvám.Je pravda,že se zajímal o lomení světla a barev,ale s aura somou nepracoval.Jen mi připoměl v tomto článku aurasomu a možnost její pomoci na tělesné a psychické problémy,o kterých se na tomto blogu píše.Proto jsem na aurasomu a její pomoc,ať už s lahvičkama,nebo jen podle knížky zpracovat potíže chtěla upozornit.S lahvičkama to jde samozřejmě rychleji,protože naše zkryté problémy ,to,co nám vadí a o co nám jde vyplavou na povrch samy a tím na sebe upozorní,a tím pomohou od zmatených pocitů,kdy víme,že nejsme spokojeni,ale nedokážeme správně určit,kde je pravý problém.

Ještě bych chtěla napsat,jak lahvičky působí.Když jsem měla silnou potřebu růžové barvy,byl můj problém"všichni mě zneužívají,jsou hrozní" po použití lahvičky moje myšlenky byly"nechávám se zneužívat,jsem já to kus blbce".A v tom je ten rozdíl.Když jsem se vymanila z role oběti,teprve jsem mohla změnit situaci.Lahvičky nemají nic společného s magií.Působí na člověka pozitivně.Jen bych ráda napsala,že v knížce se píše,že se má lahvička dobrat celá.Já bych ji používala jen dokud nezabere,pak přestat,a použít jí,zas až bude třeba.u lahvičky č.0,možná,že když si Sabe přečteš,na co je,možná najdeš odpověď na svůj sen,proč jsi měla pocit,že se skutečně stal.Netvrdím,že je to pravda,ale možnost tady je.Myslím,že už přečtením toho,se ti může ulevit,že nejde o nic vážného a uklidní to.Já ale nejsem na tvém místě,tak se mohu mýlit.Jen jsem na to chtěla upozornit,kdyby to pomohlo...

ad 26,27: Jo, Jani, to jsou konkrétní věci, to je dobré slyšet, tyhle zkušenosti. Osobně s barvami v životě dost pracuji - přesněji: všímám si jich, která se mi v daném období líbí a docela dobře pak můžu se dostat k tomu, co právě prožívám a analyzovat to. Taky si jimi pomáhám, samozřejmě, nyní už vědomě. Všechno kolem nás je energie - různě zabarvená, různě vyladěná (kmitající), vybírat si to, co nám právě dělá dobře, je přirozené. Protože jsme tuhle schopnost ztratili, jsou tu ty koncentrované extrakty, homeopatie atd. Není nic špatného si takto nechat pomoci, když si v dané chvíli neumím pomoci sama, ale vždycky si ohlídat, zda už to není příliš, jestli náhodou nedržím tu hůlčičku v ruce zbytečně déle, než je třeba. Abych nezapomněla, že můžu kráčet normálně bez berličky.
Zrovna u mne je to ošetřené tak, že mi to nepomůže ve chvíli, kdy si mám pomoci sama. Ať už se jedná o kamínky, homeopatii či drastickou léčbu antibiotiky.
Takže kdysi jsem jen tak byla zvědavá, zda uhádne jeden šaman, co mi je a jaký kámen mi ze své sbírky doporučí. Jenom mi přejel svou dlaní nad mou a hned mu bylo jasno: jo, ty jsi moc neklidná, tohle si vem a uvidíš. Měl pravdu, byla jsem v tom období nabušená adrenalinem z problémů v práci a špatně se mi spalo. Dala jsem si kámen pod polštář a spala ten den a další dny jak nemluvně. Předtím jsem to nezmákla ani když jsem se hodně snažila.
Stejně tak homeopatie, kdysi jsem si zašla za paní doktorkou, která je i moje obvoďačka, jako že bych to ráda vyzkoušela. Trefila se svými otázkami okamžitě do černého (tehdy problémy s rodiči) a dala mi pár kuliček. Došla jsem domů, vzala kuličky pod jazyk a chvilku po tom mě začaly obrovsky bolet pánevní kosti. Takové věci člověka normálně nebolí. Najednou jsem věděla, že je to nějaká záležitost z prenatálu, na kterou jsem skutečně svým rozoumkem nemoha dosáhnout..... pak mi tam vklouzla myšlenka, že rodiče se opravdu chovali tak nejlépe, jak mohli, že nic lepšího dooporavdy neuměli, že se snažili. Tím pochopením jsem jim odpustila a pánevní kosti začaly hřát jako blázen (vracela se do nich energie) a usnula jsem a když jsem se vzbudila, žádné problémy s rodiči jsem necítila.
Takže ono to tak funguje, jak říkáš. Podobné zkušenosti mám s aromoterapií, jsem na vůně citlivá. Pochopila jsem, proč jako dítě, vždycky, když mi bylo ouvej, jsem vyběhla na zahradu a čichala k rozkvětlým růžím a lípám. Lípy mě dostaly ze všeho. Z jasmínu jsem byla zas celá pryč atd.
Jsou to milé pomůcky, ale stejně člověk nejvíc má používat svůj rozum. Až když rozum sám na to nestačí, pak ... ano, pomoc je tu, v esencích, v kamenech, ve vůních, v barvách. Pomocí jsme v podstatě obklopeni.

Lenko, Jani, píšete tu hodně zajímavého.. ještě se k tomu vrátím, jak budu mít chvilku..

ano, barvy, vune, caje, pohyb, predstavy, štávy, leciva voda, kameny, pendel, karty, astrologie, numerologie. To vsecko jsou pomucky. nic vic a nic min. pomoci muze i domaci zvire, pritel nebo nahodny kolemjdouci.
Akorat clovek by nemel cekat vic nebo dokonce slibovat neco co dotycna vec muze dat.
jakmile se zacne slibovat a udela si z toho zivnost tak to zacne zavanet sarlatansvim. teda mam takovy pocit.

Ratko,je dobré si někdy dávat pozor na podvod,jako nabízí třeba televizní reklamy,ale srovnávat náhodného kolemjdoucího s léčivými metodami(i když i náhodný chodec vysílá svoji energii do prostoru) na mě působí jako zlehčování,a to si metody jako homeopatie,kameny,aurasoma,astrologie a numerologie nezaslouží.Nechápu,proč to děláš,je to sice tvoje věc,ale mám zrovna u tebe pocit,že je to obranná reakce a že máš nějaký problém,který se snažíš maskovat.Promiň,nic mi do toho není,jen mám pocit,že si často škodíš...

Jani, to ano. urcite ano.

a nejsme sama. treba moje kamaradka ma problem. ma tezkou revmatitidu a za lecitele (kteri ji slibovali uspech) utratila statisice. ale tohle neni jediny pripad.
Znam i lidi kteri na tom vydelavaji. ja vim, ze to neni hezke kdyz se takhle stavim proti vecem ktre neznam.
Ale kdyby to zas tak moc pomahlao tak by to urcite bylo davno uznavanou ucinnou lekarskou metodou. mozna by byla za to i nobelova cena.

vlastne mi toje velice lito, ze tyhle veci nedokazu bezvyhradne prijimat. mam zabrany.

Ratko,lidí,co nevěří na podobné léčivé metody je víc,ale o to mi u tebe ani tak nejde.Nevím,jak to napsat,abych neublížila.Prostě mám u tebe pocit,že se snažíš být jiná,než ve skutečnosti jsi,a tím si škodíš,protože nejsi zajedno sama se sebou.Nevím,proč to tak z tebe cítím,ale myslím,že nejlepší by bylo si nic nenalhávat a přijmout se,vždyť nemusíš být za každou cenu silná žena...nevím ani,jestli je dobře,že ti to píšu,...rozumíš mi,co chci říct?Možná ano,ale obávám se,že to zas popřeš nějakým úhybným manévrem.To taky dělá dost lidí,ale většinou né ti,co se snaží v sobě vrtat a pochopit se...Jestli je ti to nějak nepříjemné,tak promiň,já to ale myslím dobře,ale jestli nechceš,tak to pusť z hlavy,jo?:-)

ne, neni mi to neprijemne. Diky Jani. Urcite to nepopru.

34:
na faktu,že něco nedokážeme bezvýhradně(!!!) přijímat není vůbec nic k lítosti.
Naopak!!!

A pro ten enormní počet dnešních léčitelů,pseudoguruů,šarlatánů a kupčíků s duchovnem to platí obzvlášť.

Saule, ja to vsecko vidim. ty ksefty s lidskou duverivosti a nadeji. ze bude pomozeno zvenci.

penězoměnci v chrámu.
Až jednou přijde ten jejich očekávaný mesiáš,tak ho ti,co na něj čekají poznají podle toho,že jim všem nakope prdel.
Stejně jako to kdysi udělal Ježíš.

ad 37: Ale vždyť Jana nemluvila o nějakém bezvýhradném přijetí. To až Ratka. Myslím, že snad není nic, co by se dalo přijmout bezvýhradně. Ale druhý extrém je šmahem všechno odmítat a neumět rozlišovat, nehledat souvislosti. A domnívám se, že to je to, oč tu běží.
Není léčitel jako léčitel, dobrých je hodně málo, ale takový si povídá s pacientem o jeho životě. Nabízí hledat příčiny nemoci také jinde než jenom v těle. Dává najevo, že on jej neuzdraví, jenom může trochu pomoci, to uzdravení je na pacientovi samotném. Vždy. - Mluvili jsme konkrétně o Aura-somě. Co já vím, tak nic neslibuje, jenom dává návod, jak je možno se sebou v současné době pracovat, aby se disbalance v psychice, potažmo v těle vyrovanala. Samozřejmě záleží na tom, kdo je tím, kdo ty lahvičky podává, co k tomu řekne. A nejvíc záleží na tom, kdo je tím klientem, který přemýšlí, necháva na sebe celou věc, setkání intuitivně působit a buď odmítne nebo si z toho něco pro sebe vezme.
Je fakt, že takovým léčitelem může být klidně i bezdomovec, co jej potkáváme každý den na rohu. A neberu to jako znevážení, Jani. Naopak, on nás může oslovit třeba tím, že ačkoli nemá skoro nic, dokáže se usmívat upřímněji než třeba ten, co se denně stresuje 12 hodin v práci jenom proto, aby jeho rodina mohla nosit značkové oblečení a jezdit každý rok na drahou zahraniční dovolenou. Pokud by takový člověk poslechl včas svého "učitele" - usmívajícího se bezdomovce na rohu, třeba by nemusel dostat ten infarkt, který mu hrozí.
Učitelé, pomocníčci a léky jsou kolem nás. Podle mne nemá smysl odsuzovat nic a nikoho. Všechno může být k něčemu dobré. Dokonce třeba i jen proto, aby nás zavedli do slepé uličky, kde poznáme, že běhat po doktorech a léčitelích nemá smysl, že musíme něco dělat sami.

Lenko, ja si vstupuju do svedomi a za sebe prohlasuji ze zadny lecitel nepomuze kdyz si clovek nepomuze sam.

Pricemz ja nejvic verim na placebo, nikoliv hanlive spise v tom smyslu ze clovek si podvedome sahne na to cemu veri ze by to tak melo byt a pak si to potvrdi. A pak je uplne lhostejne na co si sahne. Proste tim ze to pouzije si automaticky pomuze.
Jeste jednou se moc omlouvam, ze to vypada jako zlehcovani. Ale dlouhodobym pozorovanim se mi tohle vysvetleni zda jako nejlepsi a funguje. Na tomto principu funguji i ruzne vestby,kyvadla a astrologicka znameni. Clovek komunikuje se svym nitrem, nastavuje se sam, bere si to co povazuje sam za sobe vlastni a vnitrne se taky sam uklidnuje.

Je dobre (teda ja si myslim) pochopit ze tato samosrovnavaci nebo samolecici schopnost je nase vlastni sila a nase vlastni schopnost. Ze si sami sobe pomahame a sami sobe ublizujeme. Ze to nedela nikdo a nic zvenci.
Ale to asi nosim drivi do lesa :o)) Lenak rika totez. mozna to umi rict srozumitelneji nez ja.

Lenka, ne Lenak :o))

Vesele:

"Ivan Wernisch, V zámeckém parku

Goethe s Eckermannem se jednou klouzali po zamrzlém rybníce. He he he a zase he he he, smál se Johann Wolfgang Goethe velice vždycky, když Eckermann upadl. Úžasné, volal Eckermann pokaždé, když upadl Johann Wolfgang Goethe. Vy máte nadání pro krásné padání! Jak je to ladné, když Goethe padne! A padáte tak hbitě, až je to k podivu, jak přitom důrazně a přesně dosedáte! A vskutku, mistr se ani jednou neminul a usedl vždy přesně na zadek. Padáte jak z nebes mana. Tak jímal žas Eckermanna. Tak Eckermanna jímal žas a Goethe padal zas a zas, jen aby svému Eckermánkovi udělal radost. Bylť dobrák starý pán. A byl by na tom rybníce prochladl velmi, velice, kdyby v tom zámku neměli rybníček i led umělý, zimní krajinu pěkně vyhřívanou, se zasněženou pagodou a s větrnými mlýny na kliku a s vycpanými vesničany a s kapelou v křovinách a s mračnem na čínském hedvábí. Už zbývá jenom říci ach? Ó, mnohem více toho zbývá. V křoví se ptáček usadil a zpívá."

Nevesele:

Já sebe ztratil jsem a hynu!
Miláčkem bohů jsem byl dříve sic,
kteří mi dali skříňku Pandořinu,
v níž bylo dobra dost, však nástrah víc.
Jen políbit mi dali ústa její -
hned berou je a tím mne zabíjejí.

jiný překlad:

Mně ztracen svět, já sobě ztracen hynu,
já, jenž jsem býval bohů miláčkem;
mne bozi svedli - skříňku Pandořinu
mi dali, slastmi bohatou i zlem;
k rtům přitiskli mne opojivých darů
a rvou mne pryč - vstříc rvou mne mému zmaru.

Re21,43

Já sebe ztratil jsem a hynu!
Miláčkem bohů jsem byl dříve sic,
kteří mi dali skříňku Pandořinu,
v níž bylo dobra dost, však nástrah víc.
Jen políbit mi dali ústa její -
hned berou je a tím mne zabíjejí.


Inu,genius:-00000
To řikám furt:-0

byl to genius. a temi par radky rekl uplne vse. o pomijivosti lidskeho pachteni.

43,a 44: Jen opravdovej chlap unese konkurenci opravdovýho chlapa.Co vy dva na to?:-D

ad 41,42: Lenak je O.K. :-)
No, říkáme asi to samé, akorát já bez despektu k těm léčitelům. - Napadlo mě, jak připodobnit působení (dobrého) léčitele, ale taky třeba těch esencí apod. nebo i homeopatie - dle mě. Máš pravdu, že nikdo nikomu nemůže pomoci, když si nechce pomoci sám. Ale zase že by bylo jenom placebo, to bych taky neřekla. Zdá se mi, že je to možné vysvětlit na základně kmitání. Částice kmitají, jedna chudinka nějak nemá dost vnitřní energie a tak začne kmitat divně, chtěla by to změnit, ale na to nemá dost energie. Každá změna chce energii. A tak jde za jinou částicí, která je vnitřně silná a vyladí se do maximálního souladu, nabídne rezonanci. Ta nemocná částice souhlasí, že se pokusí o tu rezonanci, a tak pomocí energetických impulzů té silné částice má možnost se chytit, začít zase fungovat, obnovit své energetické toky.
Nebo mě napadlo: Jako když se vybije u auta baterka, tak nám někdo pomocí kabelů propojí svou a motor naskočí, auto se rozjede a pak už se to nějak dobije cestou. Energetický tok obnoven. Takže léčitele, bylinky, homeopatika, esence atd. bych neodsuzovala, opravdu pomáhají, ale jenom těm, kteří se za rohem nezastaví a zas nenechají svítit světla přes noc. To, jak zařídit, aby se baterka nevybíjela anýbrž nabíjela, je pak zas na rozhovor s léčitelem nebo na samohloubání v knížkách, potažmo v nitru.
Tak jenom na dokreslení, jestli se to někomu bude hodit do krámu.

Lenko,ad 25 - to je zajímavé, co píšeš, a někdy to vyzkouším, až se s tím setkám osobně. Překvapilo mě, že jsou i alternativní techniky, co šly doposud mimo mě. Díky za seznámení..
ad 29 - já se v homeopatikách poprvé dost spálila a až našemu veterináři se podařilo zvrátit mou nedůvěru v ně..jsem ráda, že ty pozitivní zkušenosti máš.. stejně jako s ostatními metodami..

Jani, taky díky za nové info, jen nerozumím, který sen máš na mysli v ad. 28. Jinak já ty lahvičky nikdy neviděla zrovna tak jako knihu o nich, tož nevím, kdy je okoštuju :-)

Ratko, ad 31 - rozumím, smutné je,kolik lidí dnes potřebuje pomoc - s nemocemi, s hledáním duchovna, s alternativními technikami, relaxací.. a kolik podvodníků se přiživuje na těch touhách.. v podstatě když někoho hledat, tak dát jen na osobní doporučení..
ad 41 - jo, a možná dost zajímavá kombinace je, když člověk chce a někdo je schopný mu pomoci..

Saule, ad 39 - Ty mě vždy (nebo aspoň skoro vždy) spolehlivě rozesměješ. Díky.. trefa do černého..

Henry, obě podoby mají své kouzlo a je těžké si vybrat tu lepší. Díky.

ad: "Já sebe ztratil jsem a hynu!
Miláčkem bohů jsem byl dříve sic,
kteří mi dali skříňku Pandořinu,
v níž bylo dobra dost, však nástrah víc.
Jen políbit mi dali ústa její -
hned berou je a tím mne zabíjejí."

- Tohle znám, mám pocit, jako bych kdysi prožila v jednom období každé tohle slovo. Neznám příšernější pocit než ztratit sebe sama.
Mně se zdá, že to není o pomíjivosti lidského pachtění obecně, Ratko, spíš mi připadne, že jde o dost konkrétní věc. Můj odhad se (možná pouze mně, nevím) potvrzuje. Jako muž rozumu (génius), jak byl nevyvážený, tak ve chvíli, kdy se zamiloval, ztrácel úplně rozum, ztrácel sebe sama a pak se v tom topil. Neměl propojenou složku rozumovou a citovou. Buďto byl pod vládou jednoho nebo druhého a to velmi mocně. (aúúú, jak já tohle znám! :-)) )
- Možná, že je to moje osobní pohádka (o tom, že se "básník chce stát trpaslíkem"), ale zatím mi docela ladí.
Je něco v tomto smyslu o Goethovi v rozporu? Nebo něco svědčí i dále pro?

Lenko, copak zamilovanost neni pomijiva? presne tohle jsem mela na mysli. Pandorinu skrinku. Absolutni stesti, dotek s absolutnem, zavratne stavy. Ktere vzapeti mizi jako mavnutim proutku.
Myslim ze to zname vsichni a prozili jsme vsichni. A kdo ne takten to ma jete pred sebou. Dotykat se hvezd aby cloveku nasledne byly podtrhnuty nohy.

aaach, hned to se mnou zacalo zase lomcovat :o)) Pandorinu skrinku neotviram. Teda ehm snad uz nikdy neotevru.

46:
nerozumím Jani.
To nebyla ironie,ty verše jsou opravdu geniální.

A nemyslím si,že tu jde o cit kontra rozum i když...samozřejmě ...o to jde nakonec vždycky.
Ale řekl bych,že tady Goethe řešil spíš existencionální "problém",než svoje city.

Saule, tohle je zajimave. Zkus rozvinout tema. prosim. :o))

asi bych to rozšifroval tak,že otevřít tu skříňku Pandořinu,tudíž poznání dobra a zla,znamená ztratit sama sebe.
Jestli je to "příšerné",to už si musí každej přebrat sám

abych se priznala, ja tam vidim vypovedi. Milacek bohu - prijeti daru - odebrani daru - smrt. tahle posloupnost.

pricemz prokleti daru (Pandorina skrinka) se mi zda dost dulezite. To neni jen prijeti citu a emoci. To je mozna i oslepeni. Zajimalo by me co si mysli o tom jini. O bdelosti. O schopnosti zustat bdely a nenechat se oslepit.

Saule, aha. Diky Ja si to spletla s Danajskym darem :o))) hehehe

no šak to je zaměnitelné,aspoň z pohledu těch zmíněných citů.
Ony si z poznáním asi moc nerozumí.

kdyz se clovek prestane s city ztotoznovat a prestane po nich pachtit (lpet na nich) tak muze poznavat porad dal. Prekona "rubikon". City ma furt ale nevisi na nich.
Zivot stejne furt bere. I dava. Ale cim vic dava tim vic pak bere :o)) Bere automaticky ze samotne podstaty davani.

ad 51: Takže tys mluvila jenom o zamilovanosti? Jakože při zamiovanosti máme dotyk s Absolutnem, absolutním štěsím?

Já bych souhlasila s tím, že pustit se do zamilovanost bez kontroly rozumu je otevření Pandořiny skřínky, kde člověk rozpoutá nekontrolovatelnou bouři, jež mu může udělat ze života kůlničku na dříví.
Ale Absolutno bych do toho moc nepletla.
Možná, že si někdo dovolí záměnu Boha a milovaného člověka a to fakt je doopravdy průšvih.

Lenko, jojo. Pomuze pochopeni ze laska k milovanemu cloveku muze byt ve skutecnosti laskou k bohu? Akorat o tom clovek v ten momen nevi? protoze je nevedomy?...

ad 55: "asi bych to rozšifroval tak,že otevřít tu skříňku Pandořinu,tudíž poznání dobra a zla,znamená ztratit sama sebe"

- vida, tak tohle by mě nenapadlo ani náznakem. Poznávání dobra a zla nebo tak něco v podobném smyslu je pro mě nejvíc uklidňující věc na světě....


ad 56: "abych se priznala, ja tam vidim vypovedi. Milacek bohu - prijeti daru - odebrani daru - smrt. "
- Ratko, je fakt zvláštní, jak si z pár veršů každý vybereme to své :-))) Ani tohle by mě nenapadlo. Pro mě smrt není odebrání daru, anýbrž další dar, když už člověk nemůže, jde si odpočinout jako po dobré těžké práci.

Ovšem o schopnosti nenechat se oslepit je to jiná, to bych pak Pandořinou skřínkou nazvala, a rozumím jejímu odmítnutí, a samozřejmě jsem pro: Nenechat se ničím oslepit! - Pro mě to znamená všeho užívat, ale za přítomnosti a spolupráce rozumu i citu. (Neznamenát to stát se např. cynikem - tu chápu jako nezralá obranu proti nekontrolovaným citům)

ad 58: City si s poznáním rozumí velmi. Rozum poskytuje suché informace. Abychom jejich hloubku a význam mohli prožít, zažít, zvnitřnit, na to máme city. Bez citů bychom byli jen hloupé stroje.
- tak to mám postavené např. já

Lenko, zalezi co clovekpod darem rozumi. Pokud pod tim rozumi poznani tak to mu samozrejme nikdo nevezme. Ani smrt :o)) Ale ja to beru podle sebe. Ze se musim furt ucit abych na nekterych darech nelpela a nechala si je v klidu odebirat kdyz prijde cas.

ad 61: No. Jo. Domám, jestli to bude ono: Podle mne nejzákladnější lidskou potřebou je potřeba lásky. Být milován a milovat. A protože si zhusta člověk ještě není vědom Celku (říkejme tak s dovolením Bohu v tomto případě), hodí celý svůj cit na jednoho člověka. Ano, zaměnil si Boha a člověka - zaměnil si Celek za jednu malinkatou jeho část.(Zamilovanost) - Nemůže být nezklamán. Protože zpravidla ta malinkatá část nemůže mít dokonalost Celku (i když teoreticky u nějakého rozvinutého jedince se to může stát, nicméně mluvíme o většinové záležitosti). A proto odvrhává, odmítá lásku, rve si vlasy a ...... neví, že chyba není v lásce ani v tom jedom človíčkovi, kterého si vybral, chyba je v očekávání, že bude dokonalý.
Proto také poznání (čehokioli!) a láska by měly jít ruku v ruce. Toho, kterého miluji, se snažím poznávat v jeho jedinečnosti, nedokonalosti a mnohovrstevnatosti a všechno poznané se snažím pochopit, přijmout, čili milovat.
Ono to někdy nejde, samozřejmě, chybí nám schopnost dokonalého přijetí Boha (Celku), takže nedokážeme v daný úsek života přijmout každého, vlastně málokoho. Ale jak "rosteme", prorůstáme čím dál tím víc do Celku a tedy zahrnujeme do sebe, přijímáme víc a víc. Teď jde zas o to, aby ten proces byl oboustranný, jednak kvůli rovnováze dávání a braní, ale také proto, že člověk, který je uzavřený jenom do sebe, nedokáže ocenit člověka, který jej přijímá s obrovským pochopením. Bude mu za chvíli nesmírně protivný. Začne se zlobit vnitřně na sebe, že není tak dobrý, ale dovnitř jej ego nepustí, takže začne nenávidět toho druhého - za jeho větší dokonalost.

- takhle nějak jsem to zatím pochopila
(a prožila, tedy procítila :-))

Odebirani daru v prubehu zivota je neuveritelne poucny proces. Netvrdim ze tohle mel Goethe na mysli, kdyz mluvil o svem srdci.

Z vlastni zkusenosti clovek vidi a vi, jaky je rozdil mezi clovekem ktery byl bohate obdarovan a po odebrani daru v nem zustava poznani ve smyslu moudrosti a clovekem ktery se daru nechce vzdat a kdyz je mu nasilim odebran tak zustava zlomen, bez zivota a plny horkosti. nezmoudrel.

ad 64: Domám = dodám :-)

ad 63, 65: Pro mě darem (teoreticky, jinak se taky ještě někdy vztekám nebo brečím, když o něco jakože přicházím, ale už s pochopením, takže krátce a poměrně rychle se snažím přijmout novou situaci) je úplně všechno. Když se tak člověk ohlíédne, tak největším darem byly kolikrát facky od života, které jsme dostali.
:-)))

Lenko, u me je to v tomto poradi co se tyce materialnich statku: moje tri deti, pak muj partner,pak moji rodice, pak moje zdravi ve smyslu pohyblivosti, pak muj rozum :o)) (taky se da o nej prijit jak sleduju u jednoho meho rodice) pak je podle me dlouho nic z materialnich veci. Co se tyce tech vnitrnich zkusenosti (facky od zivota, prekazky a jejich zdolavani, padani do propasti a vylezani z nich) tak o tyhle dary se nijak nebojim. Tymi zustanou i kdyz je budu zahanet :o)))

nekdy je clovek jak zrno v mlynskych kamenech. mozna prave tim mletim se oddeluji plevy od vyzivne mouky.

ad 68: Ratko, děti nemám, ani partnera, moje máma tu taky asi dlouho nebude, pohyblivost mohu ztratit v jediné vteřině třeba při autonehodě ......
- takovýhle žebříček jak jsi napsala výše vůbec nejsem schopna sestavit.

Jediné, co mám, je můj život a ten žiju a budu žít tak nejlépe, jak dovedu. A až umřu, odpočinu si a pak se narodím se znovu, abych dělala totéž. S dětmi, bez dětí, s partnerem, bez partnera, zdravá, nemocná, chudá, bohatá .....

A ještě k tomu mě to baví a velmi pravděpdobně bude bavit i dál. :-) :-)

ad 69: odělovat zrno od plev je dobré. Akorát teď se přišlo na to, že samotná bílá mouka nám škodí ..... a přidáváme si otruby zas uměle do jídla :-)

(dobrý příklad i analogie) :-)

Ja vim Lenko. Proto to pisu. Ze je vsecky taky muzu ztratit behem okamihu. Je to takovy divny pocit odpovednosti. za zivot jinych.(klamavy)

nedavno jsem premlouvala muze ze bychom mohli jeste projit Indii. A on rika, dyt nas to zabije. A ma pravdu, muze nas to zabit. A mame doma male dite. kdybychom nemeli tak bych okamzite jela a nechala se zabit.
To je prave ta tiha. odpovednost,ktera svazuje. a nelze se ji vyhnout.
TAkze jsme cestu odsunuli na pozdeji.Az budmem moci klidne umrit. Bez vycitek svedomi a pocitu opovednosti.

ad 72: v tom případě nechoď ven na ulici, tam je šance, že tě něco zabije, větší možná než v Indii. Takhle to nestojí.

V životě je vždycky něco za něco. Ve všem je mnoho příjemného i nepříjemného.
Když nic nemáš, nemusíš se bát, že o to přijdeš. :-)

Já bych mohla třeba do Indie, ale zase nevím proč bych tam měla jezdit. :-)

Lenko, jo takhle nejak. U me to plati na 100 procent. Kdyz nic nemas nemusis se bat ze o to prijdes.
Az kdyz to mam tak jsem se naucila bat. Drive jsem vubec netusila jake to je.

Ta Goethova Elegie (z níž jsem ocitoval poslední sloku) je právě o rozchodu s Ulrikou: http://en.wikipedia.org...bad_Elegy (odkazy jsou česky)

Pardon, tak jen ten třetí odkaz (zapomněl jsem, že do anglické Wiki hledám anglické odkazy). "Goethovo třetí léto" stojí za přečtení.

Lenko, Ratko, vy si ohromně pokecáte, je radost vás číst :-)

Henry, díky za další tipy.. na stará kolena učiním ještě takové objevy :-)

ad 75,76: Henry, díky. - Budu se muset na pana Goetha podívat podrobněji.

ad 77: Sabe, tady ten celý rozhovor je takové malé vítězství všech zúčastněných. Poprvé za ta léta jsem zažila, že se mluvilo tak, že se nic nezazdilo, nikdo neplácal nesmysly, nikdo nikoho nenapadal, nikodo z toho neudělal frašku..... (dle mého pohledu). Pro mě to bylo velmi příjemné. Takže díky za tu možnost popovídat.

Lenko, nemáš zač - poděkovat můžeš spíš vám, neb já se moc nezapojovala - bavilo mě vás číst, dozvěděla jsem se nové věci, oprášila něco těch, co už jsem zapomněla.. souhlasím, bylo to příjemné.. jen jsi mě překvapila - poprvé za léta?

ad 80: Ano, ten pocit jsem měla poprvé. :-)

75:
Tak přece?
No já bych od klasika v letech čekal víc,než když už otevře Pandořinu skříňku,tak že mu z ní vyskočí puberťačka:-00

Lenko, jsem ráda, žes ho zažila, a že u mě, je prima bonus :)