horalka

Stalo se před dlouhými lety.. 

Jela jsem tehdy na zájezd autobusem do Bosny Hercegoviny do jednoho známého poutního místa. Po téměř 20-hodinové úmorné jízdě karosou v dálkovém provedení a tedy bez jakéhokoliv luxusu jsme zastavili kousek od pobřeží a dostali bonus v podobě asi dvouhodinové přestávky u moře. Zářijové ráno, pláže téměř vymetené, ideální pro romantickou procházku pobřežím či pro otužilejší dokonce možnost zaplavat si a protáhnout unavená těla.. S nadšením jsem volila druhou možnost. Honem – kde se převléct? Všechny dámy zájezdu mířily neomylně k malému domku s honosným nápisem WC. Zařadila jsem se do hejna a metla s nimi. Natěšená, jak si vše užiju, jsem nedočkavě vyčkávala na chodbičce zchátralého a nehlídaného zařízení na uvolnění některé kabinky. Konečně! Paní vyšla z přivřených dveří, já do nich bleskově vpadla a v rozmachu za sebou zavřela dveře. Co zavřela, já je přímo zabouchla! 

Pak jsem se otočila.. a vtom jsem si všimla detailu.. že totiž ty dveře nemají zevnitř kliku. A kdyby jen to. Jak jsem vzápětí zjistila od účastnic čekajících za mnou, ony ji neměly ani zvenku! Tak.. já se zabouchla v kabince na dámské toaletě na liduprázdné pláži, kde nebylo vidu ani slechu po nějakém místním zaměstnanci či aspoň domorodci. V kabince, kde dvě stěny byly zděné, jedna dokonce s malým okénkem ve zhruba 1,5 metrové výšce, a dvě plechové vysoké asi 2,2 metru..

Co se stalo dál? Na výběr máte z následujících možností:

A. jedna z účastnic po zjištění, co se mi stalo, vyběhla shánět pomoc. Sehnala ji v podobě pěkného a hlavně zručného mladého muže, co si půjčil nářadí od řidiče a šel mě vysvobodit. To se mu podařilo a já mohla vychutnat pohodu u moře, navíc s milým dotyčným

B. účastnice mi víc pozornosti nevěnovaly a já tak byla odkázána sama na sebe. Po dlouhém a vyčerpávajícím boji jsem se nějakým zázrakem vydrápala na malé okénko, protáhla se jím a jako pytel brambor vypadla ven k nemalé zábavě všech, co byli poblíž. Nicméně se mi nic nestalo a pobyt u moře jsem si užila i tak v pohodě.  

C. účastnice mi víc pozornosti nevěnovaly, já se nemohla dostat ven a než jsem vzdala pokusy dostat se ven sama, všechny účastnice toaletu opustily, tudíž jsem tam zůstala a čekala, až se někdo objeví. Pobyla jsem si tak na sklopeném prkénku celou přestávku u moře, než se jedna z účastnic šla převléct do suchého. Ta teprve běžela za vedoucím zájezdu a všichni pak další 3/4 hodiny čekali, až mě řidič s velkým nadáváním vysvobodí.

D. účastnice mi víc pozornosti nevěnovaly a mně nezbylo než se vyškrabat nahoru (pěkně zapíráním se o dvě protější stěny), solidně vyděsit paní, co seděla v sousední kabince, s velkou omluvou přelézt plechovou stěnou k ní a dostat se tak zpátky na svobodu. Jestli jsem nahoře počkala, až dokoná potřebu, se mě neptejte, to už mi dávno vypadlo z paměti, ale předpokládám, že tolik slušnosti a síly jsem měla.. každopádně už jsem se raději do plavek převlékat nešla a moře si prohlídla z pevniny a max. po kotníky ve vodě :-)

E. mohlo to být i jinak – jak?  

linkuj.cz vybrali.sme.sk