horalka

Psi jdou do psího nebe.
Stejně jako elektrospotřebiče a roboti do křemíkového.


alien

ale kdo si to preje tak se narodi v dalsim zivote jako pes. Pokud to bude na Kanarech tak ma fakt smulu.

Jsou i lepší reinkarnace,než psí:-)

Pepa a Franta se domluvili,že ten který dřív zemře,dá tomu druhému vědět,co je potom.
A co čert nechtěl,Franta do týdne natáhnul brka.Za nějakou dobu se Pepovi opravdu ozval.
Pepa se ptá:“tak co Francku,jak to tam vypadá?“
„Člověče paráda.Ráno dáme snídani,čerstvou zeleninku a pak šoustáme.Na oběd zase něco zdravého,pospíme si a znovu až do večera šoustáme.A tak je to pořád dokola.“
No nekecej,říká Pepa,a kde vlastně jsi?V ráji,nebo v pekle.
„Ty vole,já jsem teď králík v Austrálii!“

:)))) dobrý vtip

Vítej, Aliene, nemohlo by být jedno pro všechny?

Ratko, já to brala z pohledu, ne toužit po psím životě, ale ocenit povahu psa..

Saule :-)) vtipy je potřeba :-)

Brabi, souhlas :-)

ja povahu psa specielne neocenuju. Vsecka zvirata jsou OK. (samozrejme vyjimky jako zrovna obtzujici komari po pulnoci)

Ratko, já oceňuju psy možná až moc - a hodně je to v návaznosti na ty, co jsem zažila, protože to byly a jsou úžasné skvělé povahy, co berou pána takového, jaký je.. myslím, že neexistuje v říši zvířat druhé takové, jako je pes..

Jsem hluboce přesvědčena, že náš pes, který již zemřel, se příště narodí už jako člověk. Mladá duše. Probudilo se v něm ego ... už byl členem smečky lidské více než psí. Někdo s ním bude mít těžké pořízení, jako s dítětem, ale srdíčko měl neuvěřitelně laskavé - prý po nás. :-) To už mu zůstane.

Ani nevíme, co vlastně děláme, když si vychováváme psy jako členy rodiny. Polidšťujeme je, možná až za hrob.
(???)

Tobě umřel pes?

ad 9: Ptáš se Sabe nebo mě? :-)
Konkrétně mně umřelo za život několik psů. Ten poslední byl poloviční člověk.

Lenko, ad 8 - to je otázka víry.. ovšem těžko říct, zda by si moc psi pomohli..

S.abo, teď ne, citát je tu díky tomu, že jsem na něj narazila náhodou a líbil se mi..

ad 11,8: víra, jistě, o ničem jiném tu nemluvíme, ne? :-)
A jestli by si psi pomohli nebo nepomohli ... tak to nestojí. Pomohli my jsme si, když jsme se z opic vyvinuli do lidí? Těžko říct. Prostě se to tak stalo.
:-)

Lenko, teď jsem se zamyslela, jestli by nám nebo mně bylo jako opici líp.. a víš, že nevím?

taky me to napada. nekdy.
zvirata si neuvedomuji ze umrou. Proto jim je lip. Ale byt prasetem v chlive a vedet ze ten D prijde, nebo dokonce vedet ze 15. rijna me ztahnou z kuze... Tak to by byl hodne drsny zivot.
A pritom to je fakt pouze otazka vedeni. Kdby zvire vedelo co ho ceka tak by mozna ani v ty prirode nebylo tak stastne. Kdyby zajic vedel ze ho liska sezere, a komar kdyz bude placnut, ze zahyne. Asi by je to trapilo.

Ratko, jo, věřím tomu, že zvířata určitou intuici mají a je zvláštní, že některá ví, kdy přijde jejich konec.. a nemyslím jen ten plánovaný..

tojo, to vijou. teda vedi :o) urcite to vedi, casto se instinktivne nekam stahnou, schovaji aby treba nelakaly dravce. nebo kdyz jsou to stadni zvirata tak uplne opusti stado aby je neohrozili. Verim tomu ze to vedi.

Ratko, já to nikdy tak nevnímala jako když s nima žiju.. a je fakt někdy až nepochopitelné.. už dlouho mám rozepsané téma o smrti a umírání zvířat, jen je to smutnější, a tak ne a ne to dopsat..

proc je to smutne? trpijou ti psi?

Re18:
Ne,trpijou ty lidi!
A to my na rozdíl od zvířat nezapomínáme a neodpouštíme.
Škoda!

Ratko, zažilas někdy umírat psa nebo nějaké zvíře?

Saule, tohle je při vší mé úctě k Tobě dost naivní. Možná jsi to nikdy nezažil nebo neměl nějaké zvíře rád a nezažil jeho smrt, jinak Tě nechápu. Zvíře má duši tak jako člověk (což je otázka víry), ale každopádně bolest cítí naprosto reálně.. jako člověk.

to je predsa úplne jasné. že má duši.

aj že cíti bolesť. Saul to asi myslel nejako inako.

22jo myslel jsem to "inako":-)
Sabe,zvíře má duši,ale na rozdíl od nás má to neuvěřitelné štěstí(nebo smůlu),že za ni nemá zodpovědnost.
Tudíž nemá ani "výčitky svědomí" a vše co s tím souvisí.
Zvíře může při smrti trpět,ale nikdy ne duchovně.Jen fysicky,nebo duševně.
Tento často "danajský dar" duchovního utrpení je dán nám lidem.Chtěli jsme svobodu a poznání,tak ho máme.Tímto se prostě posunujeme.
Naši chlupatí a pernatí mladší bratříčci to mají jinak.
Pokud se mýlím(a to je možné)tak bych jim to aspoň přál:-)

ad23:
ještě mne napadá,že by jsme se od nich mohli v mnohém učit.
Zvíře umře,nebo žije v bolesti,ale nakonec vlastně vždycky pokorně.
Což se o nás,"výkvětu evoluce "říct nedá.

18. myslela jsem to podobne jako Saul. Ze ten trpici rozmer do toho vkladame mi lide, umele.
Kdybychom dokazali byt jako zvire, tak umreme pokorne. nikoliv smutne.
V prirode bychom asi meli smrt rychlou, hned by nas neco snedlo. priroda by nas (asi) nenechala dlouho trpet.
Proto si myslim ze utrpeni je veci lidi. ti si to utrpeni vyrabi. A vyrabi ho nasledne i zviratum.
protoze jim chybi pokora. (teda si myslim) ale muzu se i mylit. Tady se pohybuju na tenkem ledu. mam jen kocku, kterou zboznuju. nechala bych ji urcite v klidu umrit. A kdybych se u toho trapila ja, tk bchmoc dobre vedela ze je to jen muj problem. Moje lpeni, moje zavislost.
Kdybych ju chovala na maso, tak bych to bylo snad i smesne. To moje utrpeni. A stydela bych se za nej.

taky zajímavý:
http://www.blisty.cz...rt49510.html

SV, zdá se, že ano.

Saule, tak to už je pro mne srozumitelnější, ač ne všemu věřím a postrádám jistotu, že je to právě tak.

Ratko, ač nechtě, zažila jsem smrt u zvířat až příliš často. Myslím si, že i zvíře může hodně trpět a zdaleka ne každá zvířecí smrt je rychlá - v podstatě se dá říct, že nejrychlejší je ta, kdy je zabijeme na maso (manžel teda) - rychlá a milosrdná. Příroda sama o sobě je často mnohonásobně krutější, i my jsme někdy byli nuceni (manžel) dát ránu z milosti, když se zvíře dlouhé hodiny trápilo v nikam nevedoucích bolestech.. a stres zvířete z bolesti je srovnatelný s tím lidským. A to nejen z bolesti při umírání, ale třeba i při porodu. Jsou neuvěřitelné rozdíly mezi jednotlivými zvířaty, jak to nesou a zvládají. Zažili jsme ovce, které byly psychicky naprosto labilní a přímo vyžadovaly společnost a pomoc..

Saule, ad 26, ok, souhlas, i zvířata mají "morálku" a navíc velmi individuálně rozvinutou..

27. to ano, toho jsem si vdoma. Urcite ano. Moje prupovidky sly trochu jinym smerem.
TAky si myslim ze zvirata trpi. Stejne jako lide kdyz umiraji. Lide ale do toho vkladaji jeste dalsitzv. sentimentalni rozmer. Delaji jim hrobecky, smutni za svymi milacky, nechavaji je operovat a plati jim drahe leky. A pritom klidne sni prase nebo kravu. Tam zvire klidne nechaji utrati bez hnuti oka.
VAdi mi tahle falesnost a pokrytectvi v lidskem mysleni. Nebo snad ani nevadi, tak nejak jsem si ji jen vedoma. mam ji furt pred ocima.
Ze zvire a lide trpi jako takovi kdyz umiraji. Ze to je normalni.
To pokrytectvi mi vadi. (milacka opecuju, nemilacka snim)

Ratko, to jo, to rozumím, na hrobečky si taky nepotrpím a rozlišování taky až tak moc nemusím, pro mě je stejně důležitý pes jako nejslabší jehně ve stádě..