horalka

Samotář je jedním z nejzvláštnějších lidí, co znám. Domorodec o nějaký rok starší než já,  se kterým jsme se v podstatě míjeli do časů, než jsme začali s ovcemi vypásat teritorium divočáků. Tehdy jsme se stali "sousedy" – on totiž v těch končinách koupil pozemek a postavil tam – na louce uprostřed lesa – malý domek. K tomu domku nevede žádná silnice, ba ani polňačka, snad jen prastará lesní cesta, dnes zarostlá malináčím a náletem, připomíná, že se sem kdysi dalo dostat.. Samotář jezdí cestou necestou po louce a pak kousek lesem, dokonce si stejnou cestou po troškách navozil kompletně stavební materiál a budoval a budoval.. a myslím, že mu to vyhovuje – být sám..

Dnešní hádanka je ovšem o situaci, kdy žít na samotě postrádá jakoukoliv romantiku..

Někdy před půlnocí, kdy už jsem na cestě do postele, mi zazvoní telefon. Samotář. Hlavou mi proběhne, co se děje, protože Samotář nepije a neplete se a ani si nedělává blbou srandu.. musí to být něco výjimečného. Hlásím se a slyším jen chraptivé: "Pořezal jsem se.. jsem u domku.. potřebuju pomoc.." ... a ticho. Mluvím do telefonu, odpovědí jen ticho.

Bože, co teď? Manžel nadopovaný paraleny léčí chřipku.. Takže volám záchranku sama. Nejsem schopná vysvětlit, kde to je, neb se tam nikdo cizí nedostane. Domluva s dispečerkou – počkám na záchranáře na kraji dědiny. Sedám do auta, jedu tam. Záchranka přijíždí vzápětí (později zjistím, že měli výjezd kousek odsud) a jedeme. Jedu před záchrankou do naší osady, projíždíme mezi ztichlými samotami, všude tma. Vyjíždíme úzkou silničkou dál od civilizace k lesu. Přichází ten okamžik: hledám místo "vjezdu" na louku a vyježděnou cestu v trávě k Samotáři. Jedu na jedničku a i tak má záchranka problém držet se v trávě za mým jeepem. Dojíždíme k lesní cestě. Naštěstí je sucho, takže se dá projet na Samotářovu louku. Projíždíme loukou k domku. Všude je tma, jen světluška nad vchodem dává tušit, kde domek je. Zastavuji a nechávám zapnutá světla, běžíme k domku. Na zápraží krvavá cesta ke dveřím s občasnými většími skvrnami, jak asi odpočíval. Dveře jsou pootevřené a za nimi..  leží Samotář v kaluži krve, telefon vedle sebe. Záchranáři svádějí boj s časem a snaží se jej vrátit zpět z cesty do říše mrtvých. Je mi zle. Vycházím na zápraží, sedám na schody a hledím tupě před sebe. Světla auta ukazují cestičku v trávě, kudy se plazil k domku.. jestli měl telefon doma nebo proč se neozval dřív, se z ní nedozvím.Trochu se třesu a ani nevím, jestli je to zimou (je sychravá podzimní noc) nebo z toho šoku. Zpovzdálí vnímám pohyb kolem Samotáře a ztrácím pojem o čase. Probere mě až okamžik, kdy jej nakládají do auta. Řidič potřebuje navigovat i na cestě do civilizace a tak vyjíždíme. Jedu před ním a jen se modlím, aby záchranka zvládla vyjet cestu lesem do kopce.. Naštěstí se daří, vracíme se pak po louce k silničce a dál k silnici. Mávnem si na pozdrav a já, před očima stále záchranku se zapnutým majákem, měním kurz k domovu..   

Střih.

Co myslíte, která z následujících variant je správná?

A. "mami, mami, vzbuď se," dožaduje se někdo vedle mě slyšení, "mami" prstík Mrněte mi otvírá víčko, "mami, už je ráno, vstávej".. nemůžu se probrat z toho nepříjemného snu a když se mi to konečně podaří, ještě dlouho ve mně přetrvávají pochybnosti a nemůžu uvěřit, že to všechno byl jeden nechutně hororový sen..

B. příběh se opravdu před časem stal, Samotář přežil, vyléčil se a už zase žije svůj poklidný život na samotě u lesa. Já ještě dlouho musela bojovat se vzpomínkami na hrůzný večer..

C. zcela čerstvý zážitek, netuším, zda Samotář přežil..

D. věci se mají ještě jinak – jak? 

linkuj.cz vybrali.sme.sk