aneb není abeceda jako abeceda
Slečna přišla ze školy s bojovým úkolem – mít do druhého dne natrhaná písmenka a číslice a vše naskládané ve složkách. Bylo pět odpoledne (relaxovala totiž ještě v kroužku) a my měli jet na vzdálenější pastvinu dodělat úpravy ohrad a zkontrolovat zvířata. Trochu jsme se tam zdrželi a tak se šlo na milé úkoly po sedmé večer.
Písmenka a číslice dostala děcka ve škole, a tehdy jsem si je prohlédla jen zběžně, abych věděla, jaké složky koupit. Některé aktivní matky natrhaly písmenka hned 1. září a když zjistily, že k tomu nebyl žádný povel, maličko zpanikařily a jaly se kupovat nové nepoškozené aršíky písmen, co kdyby.. neměly být natrhané. Řešené problémy s písmeny v kruhu matek doposud byly: 1.měla být natrhaná nebo ne, 2. jak písmena označit.. to mě tedy nenapadlo – označovat každé písmenko velikosti 1 x 4 cm.. některé je podepisovaly (!) – ano, každé písmenko.. jiné si nechaly vyrobit speciální malá razítka se jménem a orazítkovaly je. Hm, prý že to vloni vyžadovala třídní prvňáčků. Poděkovala jsem v duchu bohu za učitele a jen doufám, že jej dodatečně nenapadne totéž.
Rozložily jsme se Slečnou složky, písmena – a ejhle – jak je tam dostat tak, aby to mělo nějakou logiku a Slečna se v tom vyznala? Ze školy instrukce žádné, tož babo raď. Nechtěla jsem hledat problémy tam, kde přece nemohou být – matky ostatních dětí nic takového nezmiňovaly. Vymyslely jsme systém, jaly se trhat písmenka a řadit. Nevím, proč výrobce nedělá písmenka tak, jak jdou v abecedě za sebou, a skládá je do aršíků v pořadí AAAaaaaáááHHHhhhRRRrrrrrarerirorury apod., to asi aby zpestřil rodičům jinak celkem nudné úkony.. Bylo malým dobrodružstvím si tak správně rozdělit hromádky s péčky, háčky, éčky.. a řadit je do chlívečků dle vlastní fantazie. Učinila jsem pokus seřadit je tak trochu podle abecedy a třetina chlívků zůstala volných.. hm, třeba využije časem.
Poněkud nemile mě překvapil fakt, že abeceda nebyla kompletní. Zdá se, že výrobce, ač renomovaný a ministerstvem posvěcený, nezná písmenka jako Q, X nebo W, což si myslím, že by měl. Ovšem, co můžete čekat od výrobce "Písmen a slabik", jak zní oficiální název písmenek, když i knížka pro prváčky "Živá abeceda" neobsahuje zdaleka všechna písmena a to torzo, které zahrnuje, bohužel ani není seřazeno dle abecedy. Učitel tak část materiálů potupně kopíruje z jiných učebnic a dětem vkládá do živé abecedy – zde se naskýtá nový aspekt výkladu názvu "živá abeceda" – když pak chytnete takovou učebnici poněkud razantněji, běhají volně ložené listy s chybějícími písmeny opravdu živě..
Ale zpět k akci zvané trhání písmen. Akce zabrala tolik času, že jsem zcela nevýchovně po deváté hodině poslala Slečnu spát a trhání dokončovala sama. Po písmenkách přišly na řadu číslice. Zatímco u písmen zůstala třetina chlívků volných, u číslic naopak dobrá třetina chyběla. A to i za předpokladu, že jsem se snažila za číslice poctivě nacpat i kartičky s odpovídajícím počtem teček a obrázků, nebyly kam dát kartičky se znaménky a se součty čísel.. Ano – doslova nacpat – chlívečky byly poměrně těsné a dostat do nich všechny varianty třeba k číslu devět již nebyla žádná sranda. A to už radši nemluvím o dvojích rozměrech kartiček – některé z nich v polovičním provedení totiž nešly zařadit nikam. Lépe řečeno, šly, ovšem jak je děti budou odsud dolovat? Originální bylo rovněž rozmístění znamének – některá na větších kartičkách, jiná zcela nahodile na menších.. a některá byla zcela nesmyslně dvakrát – to asi aby výrobce zaplnil všechny kartičky.. a co s nimi? Co vám budu vykládat, potupně jsem takhle někdy před jedenáctou nacpala natrhané přebývající a menší kartičky zpět do sáčku, ve kterém aršíky byly, sáček vložila do desek.. a hotovo. V hlavě velký otazník, zda jsem koupila správné desky.
Druhý den jsem se pro jistotu stavila v papírnictví a znovu se ptala na složky na číslice. Co myslíte, že mi nabídli? Ty samé, co jsem koupila předtím.. Kde je chyba? Nevím, každopádně Slečna je zatím spokojená s tím, co má, a ani pan učitel nic nenamítá.. a já se těším na další překvapení, co nás ještě čekají..