horalka
Jak jsem našim holkám vybrala ženicha
Mazaně jsme prodali plemenného berana dřív, než jsme pořídili nového – jinou krevní linii. A pak jsme znervózněli, zda vůbec nějakého seženeme. Poté jsme se zase uklidnili, neb jsme narazili v pravý čas na chovatele, co berana měl. V pravý čas znamená, že jsem mu volala v den, kdy bylo možné výbírat asi z deseti (den na to měl ostatní odvézt zájemce do zahraničí)..
A tak jsme jeli neplánovaně na výlet za ženichem pro naše čtyřnohé holky.. přímo na Valachy. Je fajn jezdit v těch končinách, život na cestách je tam klidnější, tradičně tam potkáváme minimum řidičů kategorie kreténi, zmetci jaloví (a pokračovat nebudu, neb tím jsem vyčerpala publikovatelné).. no prostě pohoda.
Viděli jsme po čase krásné roubenky staré i jejich novodobé kopie, větší a větší počet ovcí pasoucích se při cestách, taky hodně koní.. hm, dokonce i nějakou jezdeckou školu – jezdily na nich i malé děti.. a Slečna chtěla zastavit a jít se taky povozit. Nestíhali jsme, ale slíbili nápravu.. Taky jsme potkali dva paraglaidisty, jak se pomalu snášejí k zemi.. romantika zblízka – byli pár metrů nad zemí.. a jeli jsme v obci nedovolenou rychlostí, neb to vypadalo, že nejspíš přistanou právě před nás nebo na nás nebo za nás.. a tak jsme jim ujeli. Slečna ovšem opět pookřála s dalším přáním.. Vysvětlili, že až bude starší..
Ach jo.. s povzdechem jsme jeli kolem nádherného polopřírodního koupaliště obsypaného lidmi.. to už Slečna vypadala, že vystoupí za jízdy.. ovšem bylo skoro navečer a my ještě nebyli ani u cíle.. i tato varianta padla.
V cíli jsme viděli nádherný pravý starý valašský grunt – původní roubený, jo lidi, oči nám lezly z důlků nad tou parádou. S úctou jsem hleděla na dílo dávných předků a nechápala, jak to tehdy ti lidi dělali. Ovšem na toto téma času nezbylo, další hodinu jsme strávili fyzicky i co do témat hovoru u nádherných beránků. Hned první, kterého jsem uviděla, byl krásný.. ležel si a spokojeně přežvykoval, když jsme přišli. Zvědavost mu nedala a šel si nás prohlídnout zblízka.. podíval se, nechal se podrbat za ušima a šel žrát. A pak žral a žral, a my probrali všechny ostatní – jejich linie, matky, třídy užitkovosti, hmotnosti, genotypy.. sem tam jsme odskočili k otázce výživy, situace s českým zemědělstvím a s chovem ovcí v zahraničí.. a zase se vrátili k beranům dotyčným.. a vybírali a vybírali.. a pak se zas za námi vrátil ten první z nich .. tak jsme ho vzali.
No co vám budu povídat, jel s námi Vini, ač se mu moc nechtělo – tak si tam hověl mezi svýma a naráz dostal obojek, byl za aktivního jemného pokusování mohutným německým ovčákem odveden k vozíku, naložen na vozík.. a jeli jsme. Vini hlásil všude a všem tu nespravedlnost, že byl potupně odvezen z domu.. až se za námi lidi otáčeli. A co si užili za divadlo řidiči, když za námi stáli na semaforech uzavírek.. to byste se asi dozvěděli věcí.. Vini přestal držkovat až po příjezdu domů – stačilo pustit ho k našim holkám. A byl klid. Od toho okamžiku je slyšet jen jeho spokojené brblání, jak obletuje předměty své touhy.
A já den na to zavolala do jiné jezdecké školy mým dlouholetým přátelům.. a zítra jede Slečna na svůj první "tábor" ke koním.. a jak se těší.. a může za to poděkovat našemu Vinimu, neb jinak by mě to vůbec, ale vůbec nenapadlo..
Komentáře (12)
Tip:
Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentářMirku, jsou - a dost dobrá, každoročně tak prodáme většinu beránků - do podzimu "sečou", pak skončí na roštu.. jehněčí je výborné a už jsem na tom tak, že když si můžu vybrat, dám mu přednost před vepřovým i hovězím..
Slávku, pěkný příběh a Rosák byl tak trochu výjimka, ne?.. fakt je, že děti s beranem nenechávám - i když nebyl žádný ze 4, co jsme měli, vyloženě agresívní, přece jen jsou to berani..
Držím palec, ať se u koní líbí. Poník by se ještě vešel, ne? :-)
