A oznámila mi mj. radostnou novinku o mrňouskovi na cestě. Po celou dobu telefonátu se venku děly věci: nejdřív pořádná průtrž, silný vítr, déšť, kroupy. Pak během pár minut vše zmizelo, jen slabě pršelo a jakoby nic vykouklo slunce. A do toho přišla krásná duha, tak nízko, že její konec byl ještě před stromy na našem potoku. Malý přírodní div – taková duha.
A věřte tomu nebo ne, včera se opět Bára ozvala, tentokrát mailem, a domluvily jsme se, že se dnes staví. Šla jsem s dětma ven poklízet zvířata, svítilo sluníčko a bylo fajn. Během pár minut se na obloze objevil jeden šedočerný mrak a začalo pršet. Protože to nebyl slejvák vyšší kategorie a my nejsme v cukru, byly jsme venku dál.. když opět do deště posvítilo slunce. Naše Slečna si přála duhu. A nic – teda chvíli. Pak přišla. Nebyla naše soukromá jako posledně, ale z nevýrazné šmouhy se proměnila v prvotřídní krasavici. A aby jí nebylo smutno, objevila se nad ní ještě jedna. Stály jsme a hleděly na ten zázrak.
A pak Slečna řekla: "No vidíš, že se přání plní. Jenom si musíš něco přát."
Jsem zvědavá, co bude za zázraky, až Bára přijede. Dám vám vědět..