bez nostalgie.
Ne, že by nebylo uplynulé dny o čem psát, ale díky absenci správné nálady a času na psaní prostě nedošlo. Svátky byly kupodivu skoro klidné, bež technických a jiných problémů, a líbily se. Asi nám všem – nejvíc dětem. I když jim září oči z každé maličkosti, před stromečkem to bylo dvojnásob. Jo, když se řekne "vánoce", jsou to pro mne rozzářené oči dětí..
Trochu slabší to bylo v dalších dnech, kdy jsme museli strávit zkaženou radost z porodu neporodu naší hlídačky, a tím i škodu čítající 100tis., leč i o tom je život.. i když pár dnů pěkně otrávený.
Taky užíváme zimy, a to v plné parádě. 3 týdny celodenní mráz, venku scenérie jako z Mrazíka, stovky a stovky sýkor, zvonků, brhlíků a další havěti na oknech, kam sypeme slunečnici, sojky jen pár metrů od domu, volavky u potoka, srnky a zajíci na dohled, prostě idyla.. Tam není co psát, je lepší zažít. Nicméně vše má své stinné stránky – mrazy nemrazy, zvířata chtějí žrát každý den, svátek nesvátek, zimy si užíváme nejen za okny.. a když jsme absolvovali s padesátkou zvířat očkování, končili jsme po dvou hodinách při -14 a byli MOC rádi, že jsme mohli zpátky do tepla.
No, už jsem se po dvou hodinách strávených venku s naším nezdolným Mrnětem trochu ohřála, tak hurá zpátky do zimy nakrmit to naše zvířectvo..