horalka

Naše Mrně má sice na svůj věk prima slovní zásobu, ale nic moc výslovnost. Takže trénujeme denně slova se s-š, z-ž, c-č ostošest. Jedeme autem a Slečna vymýšlí slova s dotyčnými hláskami. Poslouchám Slečnu "česnek" a Mrně "cesnek". Slečna opravuje a s větším důrazem na první slabiku "ČESNEK".. Mrně ještě párkrát zkusí "cesnek" a pak vysloví to krásné "česnek"..

A pokračujeme: se stejným průběhem "číslo" – "cislo", "protože" – "potoze", "žížala" – "zizala", "želva" – "zelva" – a slova opakujeme tak dlouho, až je Mrně řekne správně. Pak Slečna mění téma: "do Prčic", a když od Mrněte zazní bez váhání: "do pedele".. je dotrénováno..

potřeboval obsadit důležité místo, a tak podrobil své dvořany zkoušce. Silní a moudří muži se shromáždili ve velkém počtu. Král je seznámil s problémem; zavedl je k vratům s obrovským zámkem a zeptal se: "Kdo z vás dokáže otevřít tyto dveře – největší a nejtěžší v mém království?"

Někteří jen zamítavě zavrtěli hlavou. Jiní, považováni za opravdu moudré, se podívali zblízka, pak odpověděli, že to nesvedou. Když toto řekli moudří, i ostatní se připojili k názoru, že to nemohou vyřešit. Jen jediný vezír přistoupil až ke dveřím, prohlédl si je, zkusil s nimi různými způsoby pohnout a nakonec se do nich opřel vší silou. Dveře se otevřely. Nebyly zamknuté, ale jen zavřené, a nebylo třeba ničeho jiného než vůle zjistit to a odvahy směle jednat.

Král řekl: "Dostaneš místo u dvora, protože se nespoléháš jen na to, co vidíš či slyšíš, ale dokážeš nasadit vlastní síly a máš odvahu riskovat zkoušku." (podle Dr. N.. Peseschkiana)

mít síly dost

a čas od času ji použít,

zlomit a zrušit minulost,

aby mohl opět žít." (F. Nietzsche)